Šťastný konec se prozatím nekoná...

6. srpna 2015 v 0:33 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Je lehčí říci, že je to za mnou, než si přiznat, že svým způsobem mě pořád zajímá. I když... tím, jak to všechno píšu po delší době si tím už plně nejsem jistá...

Po Silvestru to s nimi šlo z kopce, ona nemohla překousnout to, co řekl jejím kamarádům, u čeho ona nebyla a vlastně se to nikdy nedozvěděla, protože jí to nikdo z nich neřekl... Přesto s ním zůstala, přesto byla vyslovena spousta slov a vět, které v ní udržovaly stále naději. I přesto, že jí všichni říkali, že od něj má dát ruce pryč. Nedokázala to. Nějak se mu podařilo, aby ignorovala všechny jeho chyby a přešlapy, kterých se dopustil. Ne, že by ji to nezajímalo, jen to nechtěla řešit. Nechtěla s ním mluvitt o důležitých věcech, protože kdykoliv začala, měla pocit, že z toho akorát bude smutná a to nechěla, protože se jí dařilo předstírat, že i přes to všechno je vlastně šťastná.

Nevydrželo to, nemohla dál táhnout něco, o co on neměl zájem. Jednou v noci si prostě sbalila všechny věci, které u něj měla. Svůj život sbalila do jednoho kufru a proutěného košíku, ráno mu dala klíče. Trošku ho to překvapilo, ale jeho "takhle to bude asi lepší", ji utvrdilo v tom, že tnehle krok udělat musí.
Odešla. Zhroutila se. Sesbírala kousky své duše i srdce a šla dál...

A teď by to chtělo happy end, potkala někoho jiného. Někoho, kdo se na první pohled zdál jako skoro ideální partner. Šťastný konec se nekoná, nedokázala překročit stín minulého vztahu a jednou mu prostě utekla... Ne za bývalým, tak blbá nebyla, utekla za svobodou. Pofidérní svobodou, ve které se začala cítit dobře. Nechtěla nikomu vysvětlovat, kde je, s kým ej a co dělá... Možná, jen měla pocit, že se ji ten další pokouší přišpendlit jako motýla, aby nemohla odletět... Najednou neměla čas na nic. V práci šílený zmatek, přesčasy a jemu nestačilo říct, že je unavená... Pořád chtěl být s ní.plánoval budoucnost, což ji neskutečně vyděsilo. Nechtěla se stěhovat do zahraničí, neměla pocit, že může opustit práci, rodinu, přátele s povahou jakou má... A jako další věc tady byla škola - chodila na scia a oufala, že to k něčemu bude...


Jemu to vadilo a ona se prostě nemohla rozhodnout tak, jak bych chtěl.

Nebylo v tom něco víc, nebyla v tom láska. Byl v tom obdiv k němu jako k člověku. Protože i přesto, že vztah neměl dlouhé trvání, naučila se díky němu spoustu věcí... Naučila se sebedůvěry (v malém množství), zlepšila si úplně neskutečným způsobem angličtinu a němčinu. Bylo jí s ním sice dobře, ale prostě to nestačilo. Nebyla mu schopná poskytnout to, co by on v dohledné době chtěl... Nechápal, že je svým způsobem rozbitá...

Takže žádný šťastný konec z hlediska vztahů se nekoná... Ale nelámu hůl a stále doufám, že někde ten Pravý na mě čeká a jen čeká, až se srovnám...

A kdo ví... třeba je to básník, kterého jsem poznala nedávno...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sentencia Sentencia | Web | 6. srpna 2015 v 19:26 | Reagovat

Před rokem bych psala asi něco podobného. A podívej, jak se všechno během pár měsíců otočilo. Jakmile člověk přestane hledat, přestane doufat a přestane řešit, tak najde. Hnát se zběsile za něčím a nebýt na to připravená, je o ničem. Udělala jsi dobře. Pokud jsi měla pocit, že to fungovat nebude, tak by to ani nefungovalo. Člověk musí chtít. A happy end je třeba za rohem, jen o tom ještě nevíš ;)

2 giornale giornale | 6. srpna 2015 v 21:49 | Reagovat

[1]: Rozhodně a já vlastně s ním nechtěla... Spíš jsem počítala s tím, že to bude přechod od něčeho starého k něčemu lepšímu. Což se mi vlastně částečně povedlo :).  Happy end se konat nejspíš ani teď nebude, protože je to hodně složité, ale beru to jako realitu a nemíním tlačit jeho ani sebe, kam ani jeden zatím není připravený jít...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama