Srpen 2015

Michal Viewegh: Zpátky ve hře

25. srpna 2015 v 1:18 | Giornale |  Knihy
Hned na začátek řeknu, že Viewegha nemám ráda, něco mi na něm i na jeho knížkách vadí. I přesto, nebo možná právě proto jsem se rozhodla, že si od něj něco zase přečtu...

Petra Soukupová: Pod sněhem

18. srpna 2015 v 19:36 | Giornale |  Knihy
Přiznám se na rovinu, že českou beletrii moc nečtu, ale když jsem viděla tuhle, přečetla anotaci, tak mi to nedalo a vzala jsem si ji, protože mě zaujala.

Jennifer Weiner: Dobrý v posteli

11. srpna 2015 v 20:23 | Giornale |  Knihy
Dobrý v posteli... Když jsme knížku uviděla, říkala jsem si "Sakra... další erotický román, mám mu vůbec dávat šqnci?". Díky bohu jsem po knížce sáhla a na rovinu vám můžu říct, že knížka klame tělem...

Šťastný konec se prozatím nekoná...

6. srpna 2015 v 0:33 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Je lehčí říci, že je to za mnou, než si přiznat, že svým způsobem mě pořád zajímá. I když... tím, jak to všechno píšu po delší době si tím už plně nejsem jistá...

Po Silvestru to s nimi šlo z kopce, ona nemohla překousnout to, co řekl jejím kamarádům, u čeho ona nebyla a vlastně se to nikdy nedozvěděla, protože jí to nikdo z nich neřekl... Přesto s ním zůstala, přesto byla vyslovena spousta slov a vět, které v ní udržovaly stále naději. I přesto, že jí všichni říkali, že od něj má dát ruce pryč. Nedokázala to. Nějak se mu podařilo, aby ignorovala všechny jeho chyby a přešlapy, kterých se dopustil. Ne, že by ji to nezajímalo, jen to nechtěla řešit. Nechtěla s ním mluvitt o důležitých věcech, protože kdykoliv začala, měla pocit, že z toho akorát bude smutná a to nechěla, protože se jí dařilo předstírat, že i přes to všechno je vlastně šťastná.

Nevydrželo to, nemohla dál táhnout něco, o co on neměl zájem. Jednou v noci si prostě sbalila všechny věci, které u něj měla. Svůj život sbalila do jednoho kufru a proutěného košíku, ráno mu dala klíče. Trošku ho to překvapilo, ale jeho "takhle to bude asi lepší", ji utvrdilo v tom, že tnehle krok udělat musí.
Odešla. Zhroutila se. Sesbírala kousky své duše i srdce a šla dál...

A teď by to chtělo happy end, potkala někoho jiného. Někoho, kdo se na první pohled zdál jako skoro ideální partner. Šťastný konec se nekoná, nedokázala překročit stín minulého vztahu a jednou mu prostě utekla... Ne za bývalým, tak blbá nebyla, utekla za svobodou. Pofidérní svobodou, ve které se začala cítit dobře. Nechtěla nikomu vysvětlovat, kde je, s kým ej a co dělá... Možná, jen měla pocit, že se ji ten další pokouší přišpendlit jako motýla, aby nemohla odletět... Najednou neměla čas na nic. V práci šílený zmatek, přesčasy a jemu nestačilo říct, že je unavená... Pořád chtěl být s ní.plánoval budoucnost, což ji neskutečně vyděsilo. Nechtěla se stěhovat do zahraničí, neměla pocit, že může opustit práci, rodinu, přátele s povahou jakou má... A jako další věc tady byla škola - chodila na scia a oufala, že to k něčemu bude...


Jemu to vadilo a ona se prostě nemohla rozhodnout tak, jak bych chtěl.

Nebylo v tom něco víc, nebyla v tom láska. Byl v tom obdiv k němu jako k člověku. Protože i přesto, že vztah neměl dlouhé trvání, naučila se díky němu spoustu věcí... Naučila se sebedůvěry (v malém množství), zlepšila si úplně neskutečným způsobem angličtinu a němčinu. Bylo jí s ním sice dobře, ale prostě to nestačilo. Nebyla mu schopná poskytnout to, co by on v dohledné době chtěl... Nechápal, že je svým způsobem rozbitá...

Takže žádný šťastný konec z hlediska vztahů se nekoná... Ale nelámu hůl a stále doufám, že někde ten Pravý na mě čeká a jen čeká, až se srovnám...

A kdo ví... třeba je to básník, kterého jsem poznala nedávno...