Jak během jednoho roku přijít o naivitu I.

25. března 2015 v 22:42 | Giornale |  Výlevy
Tak dlouho poslouchala o jedné nejmenované seznamce, že se tam z hecu přihlásila, no co... nic od toho nečeká, tak ji to může jen mile překvapit... Nečekala, že se jí ozve někdo zajímavý, většinou jim šlo jen o sex, nechtěli poznat ji jako člověka, jen si užít a jít dál. A pak napsal on...



Začal obdobnou větou jako většina, prý je hezká, má úžasné oči... Začala si s ním povídat, něčím ji dostával, na jednu stranu se s ním hrozně těžko mluvilo, skoro nic o něm nevěděla, pořád se vyptával on a sám odpovídal vyhýbavě nebo další otázkou. Zdálo sejí to divné, ale vysvětlil jí to tak, že se chce toho dozvědět víc o ní. Trvalo mu tři měsíce, než ji přesvědčil, aby s ním šla na rande. Nechápala, proč by se o ni měl zajímat někdo jako on. Byl intelgentní, zajímavý, měl šílený rozhled ve všem o čem začal.

Je úsměvné, když si vzpomene na to, jak ji nakonec přesvědčil, aby s ním na to blbý pivo šla. Vytočil ji do nepříčetna, diskutoval s ní a pak zaal trousit poznámky typu, že se bojí, že je strašpytlík, který není schopný překročit svůj stín. Naštvala se, chtěla mu dokzáat, že se plete. Že se nebojí, že jen prostě nemá náladu na setkání. Kývla. Setkají se, bude to katastrofa, prootže ona si v tom není jistá. Nesnáší seznamování s novými lidmi, neumí mluvit s chlapy jeho věku. Neumí mluvit s kluky svého věku...

Čekal na ni na zastávce, usmíval se a ona se přistihla, že se usmívá na něj. Byl to zajímavý večer. Dotvěděla se spoustu nových věcí úplně o všem, připadala si hloupě, že nic neví. Jediné, co ten večer zachraňovalo bylo to, že nedával najevo to, že by si myslel, že je hloupá. Ne, jí se zdálo, že ji vidí jako úžasnou osobu.

Nějakou dobu se scházeli jen jako kamarádi. Chodila domů lehce přiopilá, jestli to bylo jen alkoholem nebo v tom hrálo roli menší zamilování, se už nedozví... Pak spolu začali spát, myslela si, že tím začíná nová etapa. Ne, nebyla tak naivní, že by si myslela, že sexem začíná vztah. Na druhou stranu on se choval jako někdo, kdo chce více než jen přátelství s výhodami.

Začalo to skřípat, měla svoje nálady a on byl občas na zabití... Volal v noci, že je mu špatně, ona naivně jezdila za ním a bála se, co se děje. Nebylo výjimkou, že volal ve čtyři ráno, tvrdil, jak je mu špatně a pak z něj vylezlo, že si chce jen povídat, že chce její společnost... Věděla, že jí něco tají, po každé, kdy na to narazili, se stáhl a nehodlal o tom mluvit. Vždy to nějak obrátil a začali se bavit o něčem jiném. Párkrát se snažila šťourat, vytáhnout to z něj... Nic neřekl, začal koukat "doblba" a odmlčel, dokud nepřišla s jiným tématem... Trápila se tím, chtěla mu pomoct, chtěla normální vztah. Měl divné řeči, jen naznačoval, neříkal nic určitého. Jeho chování ji vytáčelo, když už poněkolikáté začal mluvit o sebevraždě, řekla mu, ať to udělá. Nebyla na to pyšná, ale už nevěděla, jak ho donutit, aby se vzpamatoval... Točili se v kruhu...

Prvním zlomem byl červen, měla se stěhovat. Nabízel jí pomoc, sám od sebe. Ona by si o pomoc neřekla, je na to příliš hrdá až možná blbá... Kývla na to, řekla si, že když se nabídl, tak na tom není nic špatného, domluvila všechno, odvolala kamaráda, že to zvládne spolu s ním... Chyba... neukázal se... Odstěhovala všechno sama, nenáviděla ho, ale nesnížila se k tomu, aby ho sháněla. Byla tak strašně naštvaná, jediné, k čemu se odhodlala, byla sarkastická sms, že děkuje za pomoc při stěhování... Všechno obrátil proti ní... Neupřesnila to, jak mohl vědět, že to opravdu platí? Sms ohledně oběda jako úplatek plánovaný na ten samý den zřejmě nebyl dost...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 2:02 | Reagovat

Na jedné seznamce jsem se taky jeden čas pohybovala, i když za účelem najít si kamaráda, což trvalo dost dlouho, protože většina očekává sex nebo naopak vážný vztah, ale nakonec se zadařilo. Měla jsem nejspíš ale jen štěstí. Najít tam někoho na normální vztah by bylo asi mnohem komplikovanější. Je škoda, že tobě to taky nevyšlo, i když ze začátku to vypadalo nadějně, ale člověk prostě nikdy neví... Všechno by bylo jednodušší, kdyby ten dotyčný vždycky nejdřív vyházel svoje kostlivce ze skříně a ty bys měla ještě šanci utýct bez následků. Píšeš, že jsi nebyla pyšná, když jsi mu řekla, ať se teda zabije. Kvůli tomu nemusíš mít výčitky. Kdyby si tohle citové vydírání pořád dokola snášela, tak na tom ve výsledku budeš mnohem hůř ty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama