Září 2014

Musíš to udělat takhle ne jinak

30. září 2014 v 18:47 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Nemám ráda lidi, kteří se pletou do věcí, do kterých jim nic není. Strkat nos do záležitostí, které se mně osobně netýkají je zbytečné. Ano, můžete říct svůj názor, připojit radu, ale rozhodně se nevnucovat s tím, že to je pro toho druhého nejlepší řešení, a že by to měl udělat tak nebo tak, protože jeho způsob je ten nejhorší. A pokud to uděláte tak, jak chcete vy a nepodaří se vám to, tak jste "ten největší looser", protože kdybyste to udělali tak, jak vám radili, tohle by se přece nemuselo vůbec stát...

Přibarvím si přítomnost

26. září 2014 v 11:13 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Zasloužená dovolená je jako balzám na duši. Nic nedělat, relaxovat se skleničkou vína, knížkou, nebo třeba s přáteli na výletě. Je fajn vypadnout z denodenní rutiny a nemyslet na ty věci, co vás tlačí a otravují vám život, protože byste je jednoduše měli vyřešit... Ale když je upozadíte, zase se cítite živí, tak živí, že se vám nechce z téhle pohody odejít a vrátit se do šedé přítomnosti.
A tak jsem se rozhodla, že si přítomnost přibarvím, aby nebyla jednotvárná a smutná. Bude to takové zvláštní, někdo odjede za školou, někdo zase přijede. Jsem na to zvědavá...
Rozhodla jsem se znovu psát o knihách, tolik jich přečtu, ale už si to nikam nepoznamenám, což je velká škoda. Takže v blízké době se můžete těšit třeba na Slunečnici (Klára Mandausová), Himmlerovu kuchařku, Napojení (Richards), Buzíčky (Folný), Dobrodružství milovníka knih (Lovett) a dalších...

Začínám být klidná, přestávám na něj myslet. Ale hlavně se snažím přestat být hnusná na všechny okolo, protože vím, že jsem třeba na rodiče neskutečně hnusná. Oni za to nemůžou, já to vím, oni to vím, ale nemůžu si pomoct a někom si to vybít musím. Je mi to líto, ale nejde mi to ovlivnit...

Jdu dál, nebo ne?

15. září 2014 v 19:42 | Giornale |  Výlevy
Občas si říkám, jak jsme se dostali k tomu, že se ignorujeme... Kecám, nepřemýšlím nad tím občas, ale pořád. Proč jsme se najednou tak odcizili? Občas jsem tě nechápala, ale myslím si, že to bylo vzájemné... Vím, žes nesnášel to, když jsem mlčela místo toho, abych na tebe křičela. Většinou jsi mě pokoušel, snažil ses, abych dala najevo aspoň nějakou emoci. To, že se odmítám hádat, neznamená, že tě nemám ráda, ale to ty nechápeš. Pokoušels mě, snažil ses mě vytáhnout z ulity a nějak se ti to nepovedlo, co? Respektive... jakmile jsem se otevřela, tak jsi se stáhl ty... A stáhl ses tak, že už nešlo dál... A tak místo toho, aby to bylo lepší, stalo se to, že už jsme najednou nebyli "my" ale jen "ty" a "já" a i když jsme se snažili poslepovat to, nějak to nešlo a ani nejde, že? Mrzí mě to. Strašně mě to mrzí, ale když je snaha jen z jedné strany, tak se na tom nic nezmění...

A tak se snažím žít bez tebe. Sice na tebe pořád myslím, ale zůstává jen u myšlenek, nepíšu ti, protože v jedné chvíli prozření jsem si tě vymazala. A je to dobře... A jdu dál... No dobře, snažím se o to a pořád mi to nejde tak, jak bych chtěla, ale snažím se...

Chybíš mi...

Moc dobře vím, že bys mi na to odpověděl, že mám, co jsem chtěla. Jenže já tohle přece nechtěla...