Červen 2013

Stěhování, práce, žádná zábava

30. června 2013 v 0:24 | Giornale
Upsala jsem se práci na plný úvazek, sice padám na ústa, protože toho je dost, na druhou stranu si vydělám pěkné peníze. Což je taky důvod, že jsem tak dlouho nepsala, mám za sebou měsíc práce jako normální lidi a nebyl čas psát nejnovější zážitky (asi založím novou rubriku, která se bude zabývat jen mou prací a hlody, které dokážou zákazníci vypustit z pusy). A co, že to vlastně dělám? Prodávám knihy, vlastně jsem nastoupila tam, kde jsem doteď brigádničily.
Baví mě to a to hodně, akorát lidi jsou občas na zabití a vedoucí k tomu nemá moc daleko. Pomalu se zaučuju, což mi zjednodušiloto, že jsem tam už skoro rok občas pracovala, akorát to papírování mě asi zničí, ale jakmile si na to zvyknu, věřím, že to půjde samo a že to bude jenom lepší a lepší...

Z prázdnin tedy nic mít nebudu, budu pracovat a pracovat, dokud nepadnu vyčerpáním, ale doufám, že se mi to vyplatí a já si pakodjedu někam na dovolenou. S Babs plůánujeme Egypt a s eL. bychom taky chtěly někam vyrazit. Už chci, aby bylo září a já měla po zkušební době a všechno se zajelo a já nebyla ze všeho tak vyjukaná, jako jsem teď. A hlavně - měla nějaký společenský život, protože teď přijdu na byt z práce, padnu a spím, ráno vstanu a zase jedu od začátku...

Navíc jsem se stěhovala, takže to všechno bylo hektické. Mám novou spolubydlící - umělkyni, která se jeví jako sympatická,milá a ukecaná holka, což je pravý opak té předchozí (v upovídanosti). Pokoj je docela prostorný, akorát průchozí, ale to se vyřešilo rozestavěním skříní tak, abychom měly aspoň nějaké soukromí.
Jsem zvědavá, jak nám to bude klapat ve staronovém složením - já, Babs, eR a dvě nové holky...

Mějte se skvěle, užívejte prázdnin a já se snad ozvu dříve než skoro za měsíc...

Pořád si myslím, že jsou lidé hodní...

6. června 2013 v 15:22 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Už měsíc jsem se neozvala, vím, je to dlouhá doba, ale dělo se i nedělo tolik věcí, že nebyl čas ani chuť psát. Poslední článek nebyl zrovna optimistický, ale tak trošku mi otevřel oči a já se odhodlala k několika krokům. Některé vyšly, některé ne a u dalších se uvidí, jestli se stane zázrak a uskuteční se.

Všimli jste si, že si na blogu pořád jen na něco stěžuju? Není tu moc optimisticky laděných článků. Na druhou stranu, když si procházím archiv, říkala jsem si, jak jsem byla a stále jsem naivní. Pořád si myslím, že jsou lidé hodní, že jim záleží i na těch druhých a pak zjistíte, že jste zase mýlili. Ano, existuje pár lidí, kterým můžu říct všechno, ale přesto cítím, že jim nemůžu říct úplně všechno.