Leden 2013

Zklamaná

31. ledna 2013 v 17:56 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Já mám takovej vztek a zároveň je mi z toho tak strašně blbě. Nenávidím, když na mě někdo hází svoje chyby. Nesnáším, když si někdo myslí, že si na mě bude vyskakovat a já se neozvu. Nesnáším, když kvůli někomu přijdu o něco, co mě docela bavilo. Bože... já jsem tak zklamaná, tak nešťastná... Není to kvůli panu P., ale kvůli Qví. Mrzí mě, že se na mě snaží svalit všechno, co se nedaří.

Domluva s blbcem

26. ledna 2013 v 22:37 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Víte, co nemám opravdu ráda? Když někdo slíbí, že něco udělá a pak to stejně zůstane na mě a přitom si ještě ten někdo stěžuje, kolik toho chudáček dělá a nezvládá to. Proč se mám přizpůsobovat někomu, kdo schůzku desetkrát zruší a přehodí na jindy? Jen proto, že to vlastně dělám pro něj a ne pro sebe? Proč se mám stresovat tím, že musím sjednat zase všechno od znova, protože milostpán má najednou něco strašně důležitého, i když o tom ví už od poloviny prosince? A uhání mě od listopadu? Proč je tak těžké udělat kompromis?

Není blok jako blok

21. ledna 2013 v 23:58 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Nejsem schopná se k něčemu dokopat, staršně moc chci, ale prostě mi to nejde. Tak strašně moc se mi nechce, dokopejte mě k tomu někdo. Virtuální profackování nepomáhá.

Žárlivost

16. ledna 2013 v 20:16 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
"Co kdybys přestala kouřit, pít a chodit ven s jinýma klukama?"
"To mě chceš zabít?!"
"Nemyslíš si, že se zabíjíš sama?"
"Jo, ale aspoň si ten život užiju..."
"S jinýma?"
"To nemyslíš vážně, že ne? S tebou přece..."

Deset dní: Den osmý

15. ledna 2013 v 23:22 | Giornale |  Deset dní
Den sedmý: Tři věci, které mě vzrušují. Těch věcí je daleko více a bylo vážně těžké vybrat jen tři. Některé souvisí s tím, čím si získáte mé srdce.

Deset dní: Sedmý den

14. ledna 2013 v 23:08 | Giornale |  Deset dní
Den sedmý: Čtyři věci, které mě dokážou znechutit. Jsou to věci, které mě znechutily v průběhu tohoto týdne. Samozřejmě je spousta dalších věcí, které nesnáším, ale o těhlech mi přijde, že se na blozích moc nemluví (nepíše).

1) Chlapi, kteří ubližují ženským. Zrovna dneska jeden na ulici řval na svou přítelkyni a skoro s ní smýkal o zem, protože se mu zdálo, že slečna nejde dostatečně rychle...

Deset dní: Den šestý

13. ledna 2013 v 20:27 | Giornale |  Deset dní
Další den z projektu Deset dní, tentokrát na téma Pět lidí, kteří pro mě hodně znamenají.


1) Moji rodiče. To oni mě dokopali k tomu, abych šla na gympl. To oni mě nechali, ať si vysokou školu vyberu samu (i když pár poznámek k výběru školy měli a já je dneska chápu). Díky nim jsem, kdo jsem a nevím, co bych si bez nich počala.

Deset dní: Den pátý

11. ledna 2013 v 12:43 | Giornale |  Deset dní
Předevčírem jsem nestíhala a včera mě čekala oslava jedné strašně těžké zoušky (zvládla jsem ji, sice s odřenýma ušima, ale mám ji za sebou a můžu se soustředit na další zkoušky). A teď už k pátému dnu a jeho zadání zní:
Šest věcí, které si přeju, abych nikdy neudělala

Deset dní: Den čtvrtý

8. ledna 2013 v 23:58 | Giornale |  Deset dní
Den čtvrtý: Sedm věcí, nad kterými často přemýšlím
1) Bakalářská práce. Dost aktuální téma. Mám jen pár stránek, i když datum odevzdání a obhajoby se blíží. Pořád přemýšlím nad tím, jak ji napsat, co do ní napsat. Jak roztáhnout jedno mrňavý téma minimálně na třicet stran (bez poznámek pod čarou). Nemůžu se dokopat k tomu, abych konečně pořádně začla. Chci začít, ale třeba dvě hodiny zírám do prázdného wordu a prostě nenapíšu ani čárku...

Deset dní: Den třetí

7. ledna 2013 v 20:49 | Giornale |  Deset dní
Den třetí: Osm způsobé, jak získat mé srdce
Není to návod, jak si mě podmanit. Jen nahlédnutí do toho, co mě potěší a čím si mě můžete aspoň trošku získat...

Deset dní: Den druhý

6. ledna 2013 v 19:09 | Giornale |  Deset dní
Den druhý - Devět faktů o mně.
1) V poslední době ujíždím na lakách na nehty. Je úplně jedno, jaká je to značka, hlavně aby vydržel alespoň jeden dva dny. Miluju barevné laky. Mám několik růžových (od jemné, skoro průhledné po fuchsiovou), červené, černé, modré, tyrkysové, žluté, zelené.

2) Miluju dobré jídlo. Strašně ráda si zajdu někam do restaurace s přáteli, zkoušíme nová jídla, dáváme si ochutnávat a hodnotíme, co je nejlepší. Ale ke spokojenosti mi stačí i mámina kuchyně, která je naprosto skvělá a úžasná.

3) Mojí drogou je čokoláda a kvalitní zelený čaj.

4) Jsem hrozně líná. O většině věcí jen mluvím, ale nejsem schopná se dokopat k tomu, abych začla něco (cokoliv) dělat.

5) Jsem introvert, ale někdy kolem sebe potřebuju lidi. Někdy jsem zavřená na bytě a nejraději bych nemluvila ani se spolubydlící a z toho, potřebuju mluvit a být s lidmi.

6) Moc nemluvím, většinou jen poslouchám, co druhý říká.

7) Jsem ta hodná a milá slečna, která všechno ví a ochotně poradí. Ale v poslední době zjišťuju, že mě nebaví být tady pro všechny, protože ve většině případů tu nikdo není pro mě.

8) Boty. Mám asi milion párů bot, ale nosím jen pár "vyvolených".

9) Miluju knížky. Většinou jich mám rozečtených několik a vracím se k nim podle nálady.

Deset dní: Den první

5. ledna 2013 v 23:20 | Giornale |  Deset dní
Další projekt, jen doufám, že tentokrát ho dodělám. I když... mohla bych, když má jen deset částí. Takže směle do toho.

Všichni píšou

5. ledna 2013 v 0:16 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
články ohlednětoho, co tento rok hodlají změnit - přestat, začít, pokračovat...Nadšení vzplane rychle, o to rychleji uhasíná díky všední realitě, která na každého z nás dopadne. Všechny tyhlety články mě jen utvrzují v tom, jak jsem neschopná, protože já si neudělám ani ten první krok, neudělám si plán, avšak i na to mám výmluvu - přece nebudu marnit čas něčím, na co se stejně za chvilku vykašlu, po případě ani nezačnu, nebo se mi to nebude dařit a já budu akorát naštvaná a nešťastná.

Upřímnost?

3. ledna 2013 v 21:58 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Je tolik věcí, které by měly být udělány a přesto je nikdo neudělal. Je tolik slov, která by měla být vyslovena a přesto jen mlčíme a chováme se jako by se nechumelilo. Proč prostě neřekneme nahlas to, co si myslíme? Proč se chováme pokrytecky? Proč se nemůžeme narovnat a říct tomu druhému pravdu do očí?