A dost

9. listopadu 2012 v 16:06 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Ještě včera odpoledne jsem si říkala, jak napíšu krásný optimistický článek o tom, jak miluju to, co dělám a jak si užívám každý den vysokoškolského života. A ono to i tak je, jen mě přepadly dost zákeřně chmury o půl čtvrté ráno. Byla jsem nevyspalá, znechucená a zhnusená sama sebou. Proč prostě neumím říct dost?



Nejde o alkohol, nejde ani chlapy (i když... netočí se všechno kolem druhého pohlaví?). Jde o Qví, chtěla jsem odjet relativně brzo, přece jenom každý den z tohohle týdnu jít spát k ránu, není moc dobré. Nepovedlo se... Jako vždycky Qví udělala štěněcí oči, k tomu se přidal V. a byl se mnou konec. Domů jsem dojela ve čtyři, padla do postele a upadla do kómatu...

Ale o to nejde. Jde o to, že mě ukecá k tomu, abych tam s ní zůstala a pak si mě nevšímá. Já se dokážu zabavit sama, problémy mi to nedělá, ale vadí mi, když tam nikoho neznám - strašně těžce se seznamuju. Tak jsem tam seděla otráveně hodinu a půl. Odháněla od sebe podnapilý kluky a modlila se, aby se ručičky na ciferníku hodinek pohybovaly daleko rychleji.

Taky znáte to, že se skvěle bavíte a nejadnou bum a máte po náladě? Mně se to většinou stává mezi předposledním a posledním nkem. Vždycky si tak strašně nadávám...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 9. listopadu 2012 v 16:52 | Reagovat

Jej. Můj život se třeba kolem kluků netočí vůbec a mám vystaráno.

2 Rabe Rabe | Web | 10. listopadu 2012 v 10:56 | Reagovat

musíš se naučit říkat ne, jinak to budeš mít v životě opravdu dost těžké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama