Říjen 2012

Byla bych to vůbec ještě já?

24. října 2012 v 22:21 | Gigi |  Výlevy
Nechci to poslouchat a přesto se vyžívám v tom, když ji ještě pobízím k tomu, aby pokračovala. Číst maily a vědět, že s tím stejně nic neudělám. Číst je a trápit se jimi, nemá cenu. Přečtu, smažu, vyhodím. Neustálý kolotoč, ze kterého se nemůžu dostat. A vadí mi to vůbec?

Nechci být tam, kde jsem. Ale nejsem schopna se pohnout dál. Chci to vůbec? Rozhodnout se co dál a nebo zůstat zaseklá. Jenže jak se odprostit od věcí, co nás svazují? Co když se svazujeme sami? Co s tím?

Nechci se snažit o něco, o co mi nejde. Ale přesto se snažím. Vyžívám se v tom, že dělám něco, co vlastně vůbec nechci. Proč to dělám? Proč se prostě nestanu někým normálním, kdo by věděl, co chce a dělal by to, co se po něm chce.

Co když se změním a stejně nebudu spokojená? Co když budu nešťastná? Co když si nalhávám, že bych byla lepší než jsem teď?

A... byla bych to vůbec ještě já?

Co když...?

20. října 2012 v 20:53 | Gigi |  Výlevy
Co když děláte něco, co nechcete? Co když to děláte jen proto, že se to od vás očekává?

Nemíním se zpovídat ze svých hříchů

13. října 2012 v 21:14 | Gigi |  Já, já, já, jenom já
Jsem unavená, tak strašně unavená. Nemám na to, abych řešila věci, do kterých mi nic není.. Nechci řešit něco, co stejně nevyřeším. nechci, aby mi někdo kcecal do toho, co dělám.

Nesnáším, když mě někdo pozoruje, jak jím a pak to hlásí tátovi. Je to moje věc a nikoho jiného. No tak nejím vepřové a hovězí maso a taky tradiční český jídla. Co je komu do toho? A dneska jsem snědla všechno a co? To od teď budu poslouchat, co dělám, proč to dělám a proč jím, co jím? Za chvilku jim budu muset říkat říkat i s kým spím?

Den šestnáctý a sedmnáctý ze třiceti

5. října 2012 v 13:05 | Gigi |  30 otázek za 30 dní
Zas to flákám, přiznávám se, ale po dlouhé době mám konečně volný den.

16. den: můj názor na mainstreamovou hudbu
Popravdě to nějak neřeším. Poslouchám, co se mi líbí. Koukám na Glee, které je takovou hudbou přeplněné a nevadí mi to. Když se mi písnička líbí, stáhnu si ji a poslouchám ji. Neřeším, jestli je od Lady Gagy, Katy Perry, Laurieho nebo třeba Rice. Poslechnu si ska, punk (víte, že v 70. letech byl považován za mainstreamovou hudbu?), metal, prostě cokoliv, co mě zaujme. Rádio neposlouchám, takže je mi jedno, co v něm hrají...

Ať si každý poslouchá, co chce, pokud tím neobtěžuje ostatní.

17. den: tvé neúspěchy a úspěchy za poslední rok
Tak to bude těžké... Nějaký výrazný neúspěch nebyl, ale můžu do toho započítat dva nesplněné předměty a následný odklad státnic, nebo třeba to, že jsem si plánovala vyrazit na kurz arabštiny a nepovedlo se mi to. O vztazích se radši ani nezmiňuju, protože to bylo jedno fiasko za druhým... Nepřestala jsem kouřit.

A úspěchy? Přestěhovala jsem se na byt, takže nedojíždím. Snažím se více mluvit s cizími lidmi (velký úspěch, protože dříve jsem měla strach se jen na někoho podívat). Jsem relativně spokojená sama se sebou, což je pro mě dost důležité. Dokopala jsem se k tomu, že si procvičuju angličtinu. Jsem ve studentské organizaci, takže dělám, že něco dělám... Ještě mě nevyrazili ze školy. A ze sto dvaceti kreditů mi jich chybí "jen" devět.

Spánek je nejlepší lék

4. října 2012 v 21:00 | Gigi |  Já, já, já, jenom já
Pořád je mi mizerně, ale je to lepší. Dokonce si občas říkám, že je mi vlastně dobře, akorát mě ubíjí dnešní hnusný počasí (na druhou stranu jsem celý dnešek prospala, takže jsem ven ani nos nevystrčila).