Divné rozpoložení mysli

18. května 2011 v 23:01 | giornale |  Já, já, já, jenom já
Někdy si připadám, že jsem úplně mimo a nikdo nechápe, nebo nechce pochopit, proč se chovám tak, jak se chovám. Je strašně zajímavé, jak mě vnímají ostatní lidi. Zejména tedy spolužáci. Většina z nich mě řadí do kolonky slušná holka, co nekouří, nepije a má v hlavě všechno srovnané.

Ono je to sice pěkné, ale na druhou stranu se diví tomu, co jsem schopná udělat. Já si totiž většinou připadám jako úplný lempl, který nic neumí, nic mu nejde a nejradši by si někam zalezl a už nevylezl. Pár z nich mě vnímá úplně jinak, než jaká doopravdy jsem. A já si říkám proč. Vždyť se nechovám jinak, připadám si stejná. Chovám se pořád stejně. Tak proč mě vnímají jako tu chytrou? Tu, která všechno ví? Tu, která má ovšem přehled a ví, jak na to? Není mi to příjemný, je to strašně zavazující. Někomu to sice dělá dobře, že je potřebný, ale já to nesnáším, nechci, aby se na mě lidi spoléhali.Je to příliš zavazující, co když udělám chybu, kterou odnese ten člověk, který se mě ptal?


Navíc mi chybí Ká a Í., to naše pošťuchování, ale i pokec. Přes maily, xichtbook a icq to není ono. Holky skoro nejezdí domů (já to chápu, přece jen z Brna je to daleko, dost to stojí a jezdit dom každý týden je dost nereálné), navíc mě pořád zvou, ať za nima přijedu, ale ono to není zas tak jednoduché...
Neumím si hledat přátele, jsem hodně uzavřená a hned se tak s někým nespřátelím, potřebuju nějakou dobu na to, abych poznala, jaký ten člověk je a pak si ho možná připustím k tělu...

Už mám hotové tři zkoušky a všechny za dva, dělala jsem ještě jednu, ale tu si určitě zopakuju, protože test byl zákeřný (kreslit keramiku, která byla v dané době,...). Navíc jsem neodolala a zhlédla nové díly všech mých oblíbených seriálů. Zítra mám zkoušku další, tentokrát ústní, doufám, že to bude v pohodě, protože jsem se na to moc neučila...
Pozoruju, že mi strašně dlouho trvá než se k něčemu odhodlám a pak to stejně nedodělám, nebo v lepším případě to dodělám, ale nevěnuju se tomu na sto procent.

Zase píšu nesmysly, už ani nevím, co jsem chtěla původně napsat... Tak aspoň jedna fotka Matýska na závěr :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miss unpredictable Miss unpredictable | Web | 19. května 2011 v 10:55 | Reagovat

Ono je někdy fajn, když si za člověkem přijde někdo pro radu, zeptat se, člověk se pak cítí tak nějak důležitý a potřebný, ale jsem ráda, že spolužáci ještě neprokoukli, že i já něco vím, je fajn mít celou přestávku pro sebe, moct se v klidu najíst atd. a ne mít při každé příležitosti oblepenou lavici lidma, kteří si potřebují opsat úkol ...

2 Lara Lara | Web | 19. května 2011 v 11:39 | Reagovat

Ahoj mas hesky dess a zajimavy blog . . .spratelis  :)  ?
dystak odepis na muj blog

3 Vanesa Vanesa | Web | 19. května 2011 v 12:00 | Reagovat

Moc pěkný dess.

4 Dancek Dancek | E-mail | Web | 19. května 2011 v 12:06 | Reagovat

Občas se také tak cítím a jakmile se člověk zachová jinak, tak je kolem toho pozdvižení. Jinak, také mi dlouho trvá, než se s někým opravdově spřátelím. Člověk musí zjistit, zdali to přátelství nestaví jen na nějaké výhodě z naší strany pro tu druhou. Ale když někoho máme, tak je to báječné, nemám pravdu? :-)

5 Kitty Kitty | Web | 19. května 2011 v 19:37 | Reagovat

Mě trvá nepříjemně dlouho, než se dokážu s někým vůbec normálně bavit.

6 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 20. května 2011 v 9:55 | Reagovat

Občas je fajn se cítit potřebně... Ale ta povrchní potřebnost už moc ne.
Hodně štěstí při zbylých zkouškách=)
Matýsek vypadá hrozně roztomile^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama