Patrick Cauvin: E = mc2, lásko moje

11. března 2011 v 23:14 | giornale |  Knihy
O téhle knížce jsem psala už tady, ale myslím si, že si tahle knížka zaslouoží daleko větší pozornost.


Patrick Cauvin se narodil roku 1932 v Marseille a zemřel v srpnu 2010. Vystudoval filozofii a byl v alžírské válce, poté do roku 1967 působil jako středoškolský učitel na periferii Paříže. Byl spisovatelm z povolání a také filmovým kritikem. Vydal romány E = mc2, lásko moje; Já tě žeru, Pythagore (pokračování předchozího románu); Eldorádo (čekejte recenzi); Proč ne my? Knihy publikoval i pod jménem Claude Klotz.


Knížka je o dvouch dvanáctiletých dětech, které jsou mimořádně inteligentní, Danielovi a Lauren. Daniel pochází z periferie Paříže, Lauren je Američanka, která žije v Paříži. Náhodně se setkají o prázdninách v lázních, kde jsou se svými rodiči.
Nikdy jsem se tu s nikým neskamarádil, potkávájm sice spoustu nešťastníků v mejch letech, který se vláčejí ulicema nebo parkem jako já, ale vždycky mají za sebou rodiče (...). Pěkně voražená buchta, hasí si to jak při ragby. (...) Co si ta buchta o sobě myslí! Jako by měla proč, při těch jejích zplihlejch vlasech, trčej jí jako hřebíky.Taková chudinky. (...) Strukturální rozbory Racinových dramat. To neznám, ale jako Oslíkovy vzpomínky to moc nevypadá.
Tak takhle proběhlo první setkaní Dannyho a Lauren. Od té doby se tajně scházejí. Nakonec se rozhodnou, že spolu odjedou do Benátek společně s Juliem, který se vydává za jejich dědečka, aby se mohli dostat ze země. Rodičům řeknou, že jedou se školou na výlet (Daniel do továrny v Saint Michael, u Lauren to není specifikováno). Bohužel to na ně praskne a jim nezbývá nic jiného než začít utíkat.
"Jestli chceš... můžeme se vrátit, oni nás nezabijou, a pak... co já vím, třeba už máš těch schovávačak plný zuby... tak... toho můžeme nechat." (Daniel)

!Vyzrazen konec! (pro přečtení, označ text)
Byli chyceni. A Laureniny rodiče nenapadlo nic jiného, než ji odvést zpět do Spojených států amerických.
"Řekni mi něco, ať si to odvezu s sebou." (Lauren)
A tak se ráz naráz vykloním přes zábradlí, dám ruce do kornoutu a zařvu: "E = mc2, lásko moje!" (Daniel)

Tuhle knížku jsem si zamilovala, je v ní spousta dětskké naivity a nevinnosti, ale zároveň je vidět, že si Daniel i Lauren plně uvědomují, že jsou jinačí nenž ostatní děti. Víra v lásku a to, že se opět setkají, je něco úžasného. Já jim osobně držím palce a doufám, že se mi druhý díl dostane do rukou co nejdříve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss Unpredictable ... Miss Unpredictable ... | Web | 12. března 2011 v 11:14 | Reagovat

Myslím, že se po téhle knížce co nejdřív poohlédnu, byť mě nikdy knihy o mladších aktérech nebavily, protože s rostoucím věkem jsem se do nich nedokázala vžít tak tahle mě zaujala ... :)

A s tím masem je to zapeklité ... ale tak myslím si, že každý máme to svoje období, které ovlivňuje to co jíme ... :)

2 gaga gaga | 28. srpna 2011 v 10:54 | Reagovat

Tuhle knížku jsem kdysi půjčila kamarádce a už nedostala zpátky...přečetla jsem hromady knížek, ale tahle je jednou, které si pamatuji...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama