Magořím

31. ledna 2010 v 20:54 | giornale |  Já, já, já, jenom já
a zpívám si i přesto, že to naprosto neumím a sousedi klepou do podlahy (respektive do jejich stropu), abych konečně zmlkla.

A protože to nemá žádný účinek, soused vyběhne patro a snaží se upoutat pozornost tím, že bude zvonit tak dlouho, dokud mu někdo neotevře dveře a on se nebude moct na někoho vyřvat. Ale já se nevzdávám a sotva odejde začínám nanovo. A proč? Protože si jeho paní vyřvává hlasivky v šest hodin ráno je mu jedno, ale že já si jen tak prozpěvuju, to mu strašně vadí. Myslím, že si příště dám duet s jeho paní, ať má ještě větší zážitek.

Další známka toho, že se opravdu nebetyčně nudím je to, že peču. Já, která se kuchyni dosud vyhýbala jak čert kříži, najednou vezmu kuchařku a hledám, co bych upekla dobrého. Nejdříve to byly větrníky, které se sice moc nehodily na pokus omyl, ale nedalo se nic dělat, jelikož jen u tohohle receptu jsem si matně pamatovala, jak by těsto mělo vypadat. Světe div se, povedlo se, nejen že to bylo pojídatelně, ale dokonce to i chutnalo velmi dobře (pochválila mi to ségra, které jen tak něco nechutná).
No a v pátek jsem měla opět hroznou chuť něco ukuchtit, tentokrát s pomocí sestry. Výběr padl na mandlový koláč. Sice jsme měly trošičku problém s medem, který musel zkaramelizovat (moc se mu nechtělo), ale pak už to šlo velmi rychle.
Jen doufám, aby si na to rodiče moc nezvykli, protože se nehodlám stát rodinnou pekařkou, pokud mě nepopadne to, co tento týden.

V sobotu jsem byla nakupovat a udělala jsem si velkou radost, protože jsem si koupila druhé těžké boty Shark, ale tentokrát v zelené (první jsou v bordó) a to jen proto, že se mi v mých milovaných botičkách udělala hnusná díra a to i přesto, že tyhle by na rozdíl od Steelů praskat neměly. No stalo se a já si jela pro nové. Mají deset dírek a už se těším až si je porpvé vezmu. To zas bude puchýřů, ale stojí to zato, protože jakmile je rozšlápnete jsou pohodlný jako bačkůrky a navíc si můžete kopnout skoro do čehokoliv a vůbec to nebolí (díky ocelové špičce). Aby toho nebylo málo, tak jsem si koupila pár triček, kalhoty a chlupatý ponožky s bambulkama. Že by druhé Vánoce? Asi jo.
Vaše spokojená Giornale
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivanka Ivanka | Web | 1. února 2010 v 16:55 | Reagovat

to si dobra...ja viem iba babovku piecť.....a keby chcem od nej nejaký design, tak treba napísať alebo ako?

2 alfalfa alfalfa | Web | 4. února 2010 v 15:08 | Reagovat

Ja bývam na dome, takže aj keď rada spievam a poriadne nahlas si púšťam hudbu a do toho sa ju snažím prekričať, nikomu to neprekáža a nikto sa na mňa nechodí sťažovať. Jedine mama, ktorá s občas myslí, či nepatrím na psychiatriu.
Ja aj keby som sa mala unudiť, tak neviem či by som začala piecť. Ja som sa hrncov a podobného náčenia na varenie a pečenie snáď okrem umývania ani raz nedotkla. Ale občas by som prijala, keby k nám niekto prišiel niečo dobré upiecť.  :-D

3 Den©za Den©za | 4. února 2010 v 18:32 | Reagovat

Tak to jsi šikovná s tím vařením :) A na souseda kašli, člověk si musí občas zazpívat :D

4 Žirafka Žirafka | Web | 6. února 2010 v 20:15 | Reagovat

Ty jo, ty jsi kuchařka :D

Jo a k té paní a sousedovi, to je tak vždycky, lidé něco dělají a na něco (i stejného) si pak stěžují. Zastřelit! A to duo bych mu přála :D. Jinak to muselo být dobré, jak to popisuješ, tak si budu muset asi pro něco dobrého zajít, aby mi nezašla chuť :-D. A k těm novým botám... Moc si je nedokážu představit, ale pokud si s nimi pak můžeš kopat, tak to jsou super! :D, občas se to hodí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama