Nespravedlnost hýbe světem

5. srpna 2009 v 16:43 | giornale
Může mi někdo vysvětlit, proč moje sestra (17 let) může jet na čtyři dny na Orlík, když já v jejím věku nemohla ani na festival? To fakt nechápu. Copak je mezi námi takový rozdíl?! Jo je, já jsem ta rozumnější. A co z toho? Nic. Žádné výhody. Ale to už ani nečekám.


Čím to, že mladší sourozenci to mají o tolik jednodušší? To jako my starší je otupíme a sourozencům se vše povolí po jednom zeptání? Asi ano, tedy aspoň u nás to takhle funguje… Pamatuju si, jak jsem poprvé chtěla spát u kamarádky. To hned bylo: "Zbláznila jsi se? Je ti třináct, nemůžeš jet autobusem tam a za další dva dny se vrátit…" Jenže copak jsem byla opravdu tak neschopná? Ne, nebyla, ale mamina to tak viděla. A za další rok, kdy sestra nastoupila na novou školu (podotýkám, že jí bylo jedenáct) a poznala nové kamarádky, stačilo říct: "Můžu přespat u spolužačky?" A odpověď? "Jistě, že můžeš."

To, že v tomhle není spravedlnost jsem pochopila už dávno, ale ten její výlet mi hnul se žlučí. Já byla poprvé s přáteli až tenhle rok (v necelých devatenácti) a ještě u toho měli rodiče kecy. Nechápu, můj mozek to nebere.

Jak dlouho jsem škemrala, abych si mohla pozvat kamarádky do prázdného bytu. Dva týdny jsem o tom neustále mluvila. Nakonec povolili, ale stejně, kde je nějaká spravedlnost? Už mi to tu nebaví, samé připomínání, co nesmím, co naopak musím. Mám tohle zapotřebí? Ne nemám, ale dokud u nich bydlím, tak… (Však to většina z vás zná)

Jasně, svět je nespravedlivý a já bych se s tím měla naučit žít. Já jsem smířená,. ale prostě mě někdy dospěje až tak daleko, že mám chuť si vylít vztek na někom (na chvilku to pomůže. ale pak je mi ještě hůř, protože dotyčný za to opravdu nemohl) nebo na něčem.

A co vy? Jak jste na tom se sourozenci? Jste ti mladší nebo starší? Napište.

Vaše rozčílená giornale

Ps: Právě jsem zjistila, že mi nejde ICQ. To snad není pravda! Píše mi to, že mám špatné heslo nebo číslo, já snad někoho praštím! Vrrr.

Pps: Ještě dneska přidám fotky z Říma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mon* Mon* | Web | 5. srpna 2009 v 17:33 | Reagovat

No ja som staršia a zažívam to isté. Ja mam 16 a brat 13 a je to u nás rovnaké. Keď som si prvýkrát na silvester zavolala kamošku suedku, mala som 12 rokov. Brat mal 10. To sú také detaili aj napríklad o pozeraní televízoru lebo na festy je on príliš "maličký" ale tu nejde len o to. On je stále ten zodpovednejší, poslušnejší, a blá blá. Ja nikdy nič. Ale niekedy keď nemám náladu ma vie niečo neuveriteľne vynervovaťa vtedy radšej nebyť pritom lebo dosť nadávam a môj brat sa v nadávkach vie ovládať. Zase nenadávma ž hnusne ale pri mojej mame už aj choď do riti je veľa xD. A proste mu nadávam a mama  vidí len mňa zlú, ale keď niktlo nie je doma jaké nadávky tu letia že pi*a a kur*a a som sa raz rozhodla to nahrať a mama povedala, ale on tak hovorí keď niesom doma. Wrr kde je spravodlivosť?
To s icq sa mi tiež stáva. Strašné.

2 Idril Idril | Web | 5. srpna 2009 v 17:37 | Reagovat

Jo přesně tohle znám, mám taky tu smůlu, že jsem nejstarší ze čtyř sourozenců. A bratr, kterýmu je 15 si muže jezdit každej víkend kam chce apod a já v jeho věku nemohla pomalu nikam, bohudík už u rodičů rok nebydlím, takže si mužu dělat co chci:)

3 crystal crystal | Web | 5. srpna 2009 v 18:22 | Reagovat

Jsem starší a rovněž mám podobné problémy. Když jsem ve čtrnácti chtěla spát u kamarádky, bylo kolem toho hrozné povyku, muselo se vše domlouvat přes mé a její rodiče, kdežto sestřička se v jedenácti sbalila a šla. Už to tak prostě chodí.

4 kvakva kvakva | Web | 5. srpna 2009 v 18:45 | Reagovat

ahoj psychopatický vrah :D vitaj v klube ;)

5 Kitty Kitty | Web | 5. srpna 2009 v 20:02 | Reagovat

Mám bratra (nevlastního), který se osamostatnil (odstěhoval) když jsem se narodila, tudíž vyrůstám jako jedináček a tohle opravdu nemůžu posoudit. Ale mamka mě porovnává se sbou např.: V sedmnácti jsem mohla s kamarádkama na chatu sama, takže až ti bude sedmnáct... :-D

6 Ronny Ronny | Web | 5. srpna 2009 v 20:32 | Reagovat

Znám, znám...až moc dobře. Mám o čtyři roky mladšího bráchu a taky mi připadá, že mu všechno nějak prochází lehčeji. Přijde mi, že rodiče jsou příliš přísní, než své děti někam pustí, ale jen poprvé. To je vždycky nejhorší a odnesou to samozřejmě ti starší. Na mladší pak už nikdo nemá nervy a povoluje se jim víc. Přesto si ale nemůžu moc stěžovat, naši naštěstí nepatří mezi nejpřísnější :)

7 Kuraimo Kuraimo | Web | 6. srpna 2009 v 10:36 | Reagovat

Nespravedlnost nesnáším... skoro ze všeho nejvíce... Jsem sice ta mladší, ale i tak jsem jí ž hodněkrát zažila... A není to nic pěkného... :-(

8 giornale giornale | Web | 6. srpna 2009 v 22:28 | Reagovat

Je vidět, že tohle se řeší skoro v každé rodině.

[1]: sestra měla období, kdy mě pořád posílala do hajzlu. To bylo jedno z těch horších období, teď už mám docela pokoj, přece jen mám jiné zájmy.

[4]: díky

[5]: tohle mamina naštěstí nedělá
ale vždy se s ní dá dohodnout :-)

[6]: jo u nás se dá taky dohodnout :-)

9 Ivanka Ivanka | Web | 9. srpna 2009 v 18:29 | Reagovat

ja som najstaršia a mám dvoch mladších bratov...niekedy sa mi zdá, že ten najmladší je dosť rozmaznaný a že rodičia mu všeličo povolia...ale nezávidím mu, pretože nechcem byť človekom, čo si myslí, že stačí povedať jedno slovo a ostatní urobia, čo chce...proste neviem to vysvetliť, ale som rada, že rodičia mi dovolia, čo môžu :)

10 Great Mhery Great Mhery | Web | 23. srpna 2009 v 17:05 | Reagovat

Mám o dva roky mladšího bratra a toto moc neřeším, protože každý máme jiné zájmy. Ovšem asi bych zmínila,  že když mi bylo 10 a chtěla jsem na pět dní na výlet s oddílem, kam jsem kdysi chodila, řekli mi, že jsem moc malá. Když bratr chtěl do ciziny někam s sport. klubem, mohl....

Spíš slýchám od kamarádek,že "když mi bylo osm, tak jsem tohle nesměla".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama