Útok na bradavický expres

18. července 2009 v 22:04 | giornale |  V bezpečí
Translate with permission. Thank you HogwartsGirl618. /Přeloženo se svolením autorky.
Rating je 15+.

Nadešla historická chvíle. Giornale konečně dopřeložila první díl. Snad se bude líbit.


"Hermiono! Hermiono! Musíme jít!" Hermiona otevřela oči, koukla na budík a zaklela. Bylo tři čtvrtě na deset, Ginny měla pravdu - jestli brzy neodejdou, tak nestihnou vlak. Jak dlouho spala? Pak se podívala na rozbitý budík a nejasně si vzpomněla, že jej zničila v půl deváté.
"Dej mi dvě minuty!" Zakřičela a běžela do koupelny, kde si v rychlosti umyla obličej, učesala vlasy. Vyčistila si zuby, oblékla džíny a modré tričko. Pak běžela po schodech dolů, v ruce pyžamo a toaletní taštičku.

"Řekla jsem ti, že budu za dvě minuty!" zakřičela Hermiona. Ginny stála tam a vypadala zkoprněle. Ginny si v duchu říkala, že posledních třicet minut strávila oblékáním a malováním se, je proti zákonu, aby Hermiona vypadala takhle po pouhých dvou minutách. Ráda nosila moderní věci, oblečená do džínů a růžové blůzy s dlouhými rukávy a světla modrou stuhou ve dlouhých tmavě zrzavých vlasech. Polovina času padla na perfektní lokny. V tomto ohledu neměla Ginny soupeře. Hermiona hodila zbylé věci do kufru, který táhla k hlavním dveřím Doupěte. Pan Weasley stál u vkusného, černého auta z Ministerstva.

"Dobré ráno, pane Weasley," řekla Hermiona vesele.
"Dobré, Hermiono,! odpověděl. "Nech mi tu to zavazadlo - můžeš doběhnout nahoru pro chlapce? Nechci přijít pozdě. Ještě jsem Rona a Harryho neviděl. Znáš Rona, pravděpodobně ještě není ani oblečený. Můžeš je jít najít?" Zazubila se a přikývla.

"Jistě, jsem za chvíli zpátky." Hermiona se rychle vracela do domu a vyběhla nahoru. Na schodech se srazila s Harrym. Usmál se a podržel ji na chvíli v rukou.

"Ron je na cestě," řekl Harry, když uhodl důvod jejího běhu. "Jenom si musí sbalit plakát Kudlejovských kanonýrů - ale jsem si jistý, že si zapomněl učebnici na přeměňování." Zazubil se a zelené oči mu zajiskřily a černé vlasy mu trčely do všech stran.

"Vezmi kufr za druhý konec," řekla. "Váží snad tunu."

"Ne, díky, paní Weasleyová jej očarovala, ale stejně je těžší než cokoliv jiného. Neočarovala ty vaše?

"Ne, měl jsem ho celou noc dole, takže si nemyslím, že by ho viděla, když šla do postele." Hermiona vedla oba přes trávník. Ginny stála vedle auta a Hermiona věděla, že se pokusí tiše a nenuceně zmizet, když Harry vklouzne na sedadlo vedle ní. Ron přiběhl pozdě jako vždy, držíc v ruce kufr. Hodil jej do zavazadlového prostoru a otočil se na zírající Hermionu.

"V pohodě?" zeptal se.

"Jo," odpověděla.

"Rone," řekl pan Weasley. "Nemůžu se koukat na to, jak se snažíš flirtovat - nech toho, aspoň do té doby než budeme na nástupišti, dobře?" Ron zrudl a rychle se odvrátil od Hermiony.

"Nepotřebujete se dívat na někoho s takovýmhle šarmem, pane Weasley? zeptal se Harry smějící se na Rona, který se na něj šklebil. Zamrkal na Hermionu, ta se otočila právě včas, aby viděla mávající paní Weasleyovou, jejíž úsměv byl patrný i z takové dálky.

"Rone, tvoje matka je úžasná osoba," řekla mu.

"Můžu ti něco povědět, Hermiono? zeptal se pan Weasley. "Bude dojatá."

Trvalo třicet minut, než dojeli na nádraží. Zdálo se jim, nemožné zaparkovat mezi auty - do mezery, kam by se nedostalo normální vozidlo, ale podařilo se. Pan Weasley vyběhl z auta a popadl jejich vozíky s kufry. Jen jednou se otočil a to proto, aby zjistil, jestli jej Ginny, Hermiona, Ron a Harry následují.

Uvnitř je obklopil dav lidí. Ginny mluvila živě s Harrym, který šel vedle ní a smál se jejím poznámkám. Naklonil se k ní a něco jí pošeptal do ucha. Ginny se zachichotala a přikývla. Hermiona šla za nimi a donutila se nic nepoznamenat.

Prošli skrz přepážku a dostali se na nástupiště 93/4. Objevili se přímo před červenou lokomotivou. Svá zavazadla dali do prvního prázdného kupé, které našli. Ginny se zastavila ve dveřích.

"Musím jít za Deanem," řekla, nedívajíc se na Harryho. Zmizela, Hermiona viděla, jak přes Harryho tvář přelétl stín, když se od něj odvrátila. Zamávali panu Weasleymu. Vlak se rozjel a uháněl směr Bradavice.Celé odpoledne strávili v dobré náladě, pojídali sladkosti z jídelního vozíku, hráli Řachavého Petra a smáli se vtipům. Když si Hermiona vytahoval z kufru bundu, pocítila chlad,. Byla si jistá, že ztratila řeč. Ron zamumlal něco o použití toalety, zvedl se a odešel. Harry počkal až zavřel dveře a otočil k ní.

"Můžu se tě na něco zeptat?" otázal se Harry. Pokrčil čelo a oči se zabodly do Hermionina srdce. Byly tak krásné. Naklonil se k ní.

"Jistě," řekla.

"Myslíš si, vím je to hloupé, když ona je s Deanem, ale-"

"Divíš se, že Ginny má ráda tebe, protože ty máš rád ji," pochopila Hermiona. Vždycky to věděla. Ginny byla spojena s Harrym. Obdivovala vše, co udělal, cokoliv co řekl. Způsob jakým se smál. Způsob jakým ji bral kolem ramenou, když se bála. Tak strašně se k sobě hodili.

"Je to tak zřejmé?" zeptal, dívajíc se na podlahu.

"Ne, není," řekla rychle, "Harry, pokud jí řekneš to, co jsem ti pověděla, zabiju tě!" Vědoucně pokýval hlavou a Hermiona pokračovala, "Miluje tě tak moc, Harry. S Deanem je jen proto, že ty ji nechceš. Nebo si myslí, že ji nechceš." Harry přesto vypadal váhavě.

"Jak to víš?" povzdechl si. "Co když si myslí, že jsem zrůda?" Hermiona se zamračila.

"Harry, nemyslí si o tobě takové věci. Pokud to nevíš teď, nemáš naději." Harry se zasmál a čekal, co Hermiona dodá. Ta si povzdechla "Ona mi neřekne všechno rovnou. Ale vím, že tě má ráda. Vy jste si souzeni. Je správné, že budete spolu." Koutky jeho úst se stočily mírně nahoru.

"Dobře. Budu doufat."

"Slibuješ?"

"Slibuju." řekl Harry vysokým uštěpačným hlasem. "Budeme mluvit o pravé lásce..."

"Ne, nebudeme." odvětila. Harry se na ni zašklebil. Hermiona zvedla ruce ve zdávajícím se gestě.

"Myslím si, že bychom neměli mluvit o pravé lásce, ale o nehynoucí... náklonnosti." Harry se znovu rozesmál. Poté nasadil vážnou tvář.

"Víš, že je tebou Ron fascinován?" zeptal se Harry. "Domnívám se, že mluvit s tebou, když tu není Ron, je lepší." Hermiona oněměla, ale ne údivem. Věděla, že ji Ron má rád. Spíše ji překvapilo, že právě tohle Harry zahrnul do téhle konverzace.

"Ano, Harry," povzdechla si. "Ale jsme jenom přátelé. A to je všechno, čím mu chci být."

"Dobře, to jsem si myslel. Ale musím ti vysvětlit, proč náš přítel tráví takovou chvíli na toaletě." Postavil se a dotkl se prsty svého čela v předstíraném pozdravu a vyšel z kupé.

"Kecy!" zamumlala Hermiona a praštila pěstí do stěny. Náhle světla ve vlaku zhasla. Ozval se hlučný skřípavý zvuk, jakoby vlak brzdil, ale přitom nezpomalovali. Ani ne za sekundu si myslela, že rozbila vlak pouhou pěstí. Křik se nesl celou chodbou. Rychle vstala, vytáhla hůlku a vzpomněla si na třetí ročník, kdy vlak napadli mozkomoři.

V okamžiku zamumlala Lumos a šla ke dveřím. To, co uviděla, jí málem způsobilo zástavu srdce.

Deset vysokých, zahalených postav, které měly na tváři masku a blížily se k ní. Zvedla hůlku, seslala do každého kupé omračující kouzlo, ale oni prošli - Harry a Ron sklesle pluli vzduchem za nimi. Smrtijedi.

"Našli jsem dívku." zavrčel jeden z nich. Hermiona rychle mávla hůlkou, zhasla světla. O chvíli později ji udeřil oranžový paprsek do hrudníku. Nebylo to omračující kouzlo - nemělo takový účinek. Nepochopila, co se stalo. Nemyslela si, že ji můžou vidět, kouzlo jí mělo umožnit zasáhnout. Zavřela dveře a potichu zamumlala Colloportus a utíkala otevřít okno. S velkou námahou se jí to nakonec podařilo.

Jakmile stála na sedadle, věděla, že má jen vteřinu na to, aby skočila , i když se vlak pořád pohyboval. Věděla, že bude zraněná. Slyšela, jak se snaží dostat přes zavřené dveře a křičící lidi.

Věděla, že se Harry pokusí bojovat. Ale také si byla jistá, že Harryho a Rona může zachránit jen tehdy, když vše poví profesorce McGonagallové, než když se budou pokoušet zápasit se Smrtijedy, kteří musí omráčit každého v jednotlivých vagónech celého vlaku. A skrývat se pod sedadly nebo na polici pro zavazadla prostě nebylo uskutečnitelné. Měli spoustu času k hledání. Rozhlédla se a uviděla Harryho plášť schovaný mezi jejím a Ronovo zavazadlem, vzala si ho a skočila z okna do noci.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 19. července 2009 v 12:15 | Reagovat

Zajímavé, ikdyž jsem v částech pocítila nějaké nesrovnalosti. Nevadí.

2 Ivanka Ivanka | Web | 19. července 2009 v 12:44 | Reagovat

dobre sa to čítalo, teraz ma nejako zase chytila hp mánia, takže si rada prečítam akúkoľvek fan fiction  :-)

3 giornale giornale | Web | 19. července 2009 v 15:12 | Reagovat

[1]: Jaké nesrovnalosti?

4 Maus Maus | Web | 19. července 2009 v 22:48 | Reagovat

moc krásný překlad mnohem lepší než ho mám já  :-)  překládáš mnohem líp a krásně si to přeložila a příběh je moc pěkný nemůžu se dočkat pokračování  :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama