Franz Herre: Císařovna Evženie, Femme fatale francouzského dvora

23. ledna 2009 v 11:49 | giornale |  Knihy
1)Franz Herre: německy historik a publicista. Narodil se roku 1926. Studoval dějiny u Franze Schnabela. Studoval na univerzitě v Mnichově. Řadu let pracoval jako novinář. Napsal: Císařovna Evženie: Femme fatale francouzského dvora, Marie Luisa: Napoleon byl její osud, Metternich, Marie Terezie, George Washington: prezident u kolébky velmoci, Než se začalo psát 1900: v obavách ze zániku i s vírou v pokrok, Císař František Josef I.: jeho život - jeho doba.

Kniha byla vydána nakladatelstvím Ikar v Praze roku 2002, přeložila ji Věra Houbová.


Hlavní postavy: císařovna, Marie Francesca (Evženiina sestra, měla přezdívku "Paca"), doňa Manuela (matka Evženie), Napoleon III. (manžel a císař), Napoleon IV. ( přezdívaný "Lulu", syn Napoleona III. a Evženie)

Maria Eugenia Ignacia Augustina, císařovna Evženie, se narodila 5. května 1826, jako druhá dcera dona Cipriana de Guzman y Palafox y Potocarrero, hraběte z Teby a jeho manželky Mariy Manuely, v Granadě. Evženiin otec byl bonapartista a dceru vedl, aby měla v úctě Napoleona I. Byla velmi podobná svému otci, ať už vzhledem nebo vlastnostmi. S matkou si moc dobře nerozuměla. Když zemřel její strýc, don Cipriano se stal osmým hrabětem de Montijo. Evženie obdržela titul hraběnka z Teby. Pohřeb jejího strýce na ni zapůsobil tak, že chtěla vyskočit z okna. Na jaře roku 1835 odchází celá rodina do Francie, hrabě byl odvolán do Madridu a Paca s Evženií byly dány do internátu Sacré-Coeur v Paříži. Poté se stěhovaly s matkou do Anglie, kde byly dány do penzionátu v Cliftonu. Nakonec se vrátily zpět do Francie. Zde se Evženie setkala se Stendhalem, který jí a její sestře vyprávěl, co a jak bylo za dob Napoleona. Seznámila se i se spisovatelem Mériméem, který byl rodinným přítelem. Ten požadoval, aby Evženie, jenž uměla dobře mluvit francouzsky, také psala bez chyb. Po smrti otce se vrátily zpět do Španělska. Tam se Evženie zamilovala do vévody z Alby, ale ten dal přednost její sestře. Evženie byla v Madridě známá svou divokostí a matka se smířila s tím, že ji zde neprovdá a tak odjely do Paříže.

Roku 1848 je princ Ludvík Napoleon Bonaparte, synovec Napoleona I. zvolen prezidentem druhé republiky. O rok později se s ním Evženie se svou matkou potkávají poprvé. Ludvík si myslí, že Evženii svede, ta se nedá a odjíždí do Bruselu. Cestují a roku 1851 se vrací zpět do Paříže, kde se dlouho nezdržují a vrací se do Madridu. O dva roky později, 15. ledna, žádá Napoleon doňu Manuelu o ruku Evženie. Svatba se kona 30. ledna v katedrále Notre Damme v Paříži, od té doby dostala katedrála hanlivý název Notre Damme de Lorette. Od sňatku ji strašily představy, že skončí stejně jako Marie Antoinetta, svržena z trůnu a odvedena na popraviště. Dvakrát potratila, až na potřetí se jí podařilo donosit dítě. 16. března se narodil korunní princ Napoléon Eugen Luise Jean Joseph. Jeho kmotrem se stal papež Pius IX.. V té době opět uvažovala nad osudem Marie Antoinetty a jejího syna.

Roku 1858 je na císařský pár spáchán atentát,. jako zázrakem se jim nic nestane, přesto je zraněno sto padesát zraněných a osm mrtvých. Atentátník Orsini a jeho pomocníci chtěli uvolnit cestu pro francouzskou republiku, která měla připravit půdu pro republiku italskou. Z těch čtyř dostal omilostnění jen jeden a další byl deportován. Orsini a ještě jeden byli sťati gilotinou. V tomto roce se začíná stavět Suezský průplav, který má na starost Evženiin bratranec Lesseps.

Císař s císařovnou se vydávají na cestu do nových francouzských provincií Savojska a Nizzy a pak na Korsiku. 16. září umírá Evženiina sestra Paca, Napoleon úmrtí zatajuje . O smrti sestry se císařovna dovídá až o pět dní později. Císařovna je rozzlobená na manžela a nešťastná ze skonu sestry. Nikdy se z toho nevzpamatovala. Napoleon začíná stárnout a je oslaben nemocí, takže už vyhovuje císařovně v politických věcech a plní různé její požadavky.

1870 je rokem, kdy Francie vyhlašuje Prusku válku. Napoleon jde do války i přesto, že je nemocen a doprovází jej jeho syn Lulu. Císařovna je pověřena regentstvím, ale nesmí sama rozhodovat. 2. září je Napoleon zajat, 4. září začíná ve Francii třetí republika a Evženie prchá do Anglie, syna posílá do Belgie, kde by se mu nemělo nic stát. Francouzi obviňují císařovnu za vše zlé, co se jim v době vlády Napoleona III. stalo.

Napoleon je puštěn ze zajetí roku 1871 a odchází do exilu za Evženií. I když je Evženie excísařovna, stále se nechává oslovovat Vaše Milosti a snaží se pomáhat Francii. Excísař umírá 9. ledna 1873 na horečku. V pitvě, která je provedena, je psáno, že by stejně zemřel, protože měl ledvinový kámen velikosti holubího vejce. Lulu je mezitím ve vojenské akademii.

Bývalý korunní princ se stává britským důstojníkem a umírá ve válce se Zuluy v jižní Africe. Ten samý rok umírá i Evženiina matka v Madridu. Evženie získává Farnborough Hill, kde se po přestavbě usídlí a vybuduje zde klášter a kostel Saint Michel k uložení ostatků manžela a syna.
Evženie opět cestuje a krátce před vypuknutím první světové války se vrací do Anglie a zřizuje lazaret ve Farnboroughu. Evženie umírá 11. července 1920 v Madridu a je pohřbena v kostele Saint Michel, kam jí přišli vzdát hold králové a královny Anglie, Španělska a Portugalska..

Můj názor: Kniha se mi velmi líbila. Byla jsem překvapena, že Evženie se setkala se Stendhalem. Autor poutavě sepsal biografii císařovny, ale ukázal ji i jako ženu a matku, která má strach o syna. Zaujalo mě, že stavitel Suezského průplavu byl Evženiin příbuzný. Je zajímavé, že kupole kostelu Saint Michel vzdáleně připomíná Invalidovnu. Evženie byla namalována od F. X. Winterhaltera a dalších malířů.


1) biografie je převzata ze stránky: http://de.wikipedia.org/wiki/Franz_Herre
Co píše George Sandová o Evženii:
Středně velká a nádherně souměrná a ruce a nohy má tak malé jako desetileté dítě. Hlavu, hrdě vztyčenou nad zářivě bílou šíjí a oblými rameny, jí korunuje záplava vlnitých vlasů, jejichž barva se nedá označit jako rudá ani zlatá nebo kaštanově hnědá, spíš se skládá z těchto tří odstínů dohromady a lidé si často myslí, že si je přibarvuje. Rysy její tváře jsou jako vytesané a myjí dokonalost řecké sochy. Ale nejkrásnější jsou její temně modré oči zdůrazněné černým obočím.


britský velvyslanec Cowley řekl o sňatku:
Evženie hrála svou roli tak dobře, že to nemohlo skončit jinak než svatbou.


rakouský velvyslanec Hübner řekl:
Výsledkem Napoleonových snah přimět mladou hraběnku k poklesku bylo její pozvednutí na trůn.


Evženie při útěku z Francie:
"Ustupuji násilí, ustupuji násilnosti." "Nebála jsem se smrti. Jediného, čeho jsem se bála, bylo, abych nepadla do rukou fúrií, které by mi připravily hrůzný konec a snažily se mě zneuctít, než by mě zabily."






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirenc Mirenc | Web | 23. ledna 2009 v 11:54 | Reagovat

Hezkej blog..Jen tak dál.. :)

2 Sakura Sakura | Web | 23. ledna 2009 v 11:56 | Reagovat

Vím, že asi nemáš ráda prosby o hlasování, ale klikni prosím na web a hlasuj pro Karolínku Karschovou..je to pro mě důležité..moc prosím a předem děkuji..

3 Elinor.cit Elinor.cit | E-mail | Web | 25. ledna 2009 v 16:51 | Reagovat

Máš moc krásnej blog!!! :oD

4 Elinor.cit Elinor.cit | E-mail | Web | 25. ledna 2009 v 16:58 | Reagovat

Teď jsem se koukala na tvůj profil...a udivilo mě, že spolu máme hodně společného.

Sweeney, Black Books, the IT Crowd, Mrtvá nevěsta...tyhle filmy (seriály)miluju!!!

Evanescence, Divokej Bill, Asonance,  Green Day...bože můj! :oD

Všechno jídlo taky!

Místo též!

Povaha jak by smet!!!

To je fakt dobrý!

5 giornale giornale | Web | 29. ledna 2009 v 17:45 | Reagovat

to Mirenc: moc děkuju

to Elinor.cit: díky. To že toho máme hodně společného je skvělý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama