Stefan Zweig: Marie Stuartovna

27. července 2008 v 16:27 | Eirene |  Knihy
1)Stefan Zweig: rakouský spisovatel, autor mnoha biografií historických osobností, esejista, básník a překladatel. Stefan Zweig se narodil v listopadu roku 1881 do bohaté židovské rodiny. Studoval na univerzitě ve Vídni a v Berlíně (germanistika, romanistika a filozofie). Hodně cestoval navštívil Afriku, Ameriku a Indii. V průběhu první světové války se živil prací ve válečném archivu a pak se poznal se skupinou intelektuálů, s níž se pokoušel o mírové řešení války. Roku 1919 se přestěhoval do Salcburku, ve svém domě pořádal schůze kulturní elity Evropy. Přispěl k sjednocení Evropy. Před nacismem uprchl do Velké Británie, později do USA a roku 1940 do Brazílie, kde spáchal roku 1942 spolu s manželkou sebevraždu poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot fašisty. Napsal: Amok; Marie Stuartovna; Marie Antoinetta; Romain Rolland; Tři mistři: Balzac, Dickens, Dostojevskij ; Svět včerejška(autobiografie); Zmatení citů.

Hlavní postavy: Marie Stuartovna , František II. (první manžel Marie Stuartovny), Henry Darnley (druhý mannžel Marie Stuartovny), lord Bothwell (třetí manžel Marie Stuartovny), Alžběta Tudorovna
Marie Stuartovna se narodila roku 1542 na zámku Linligthow. O šest dnů později umírá její otec Jakub V., a tak se Marie jako šestidenní stává královnou Skotska. Marie Stuartovna je poslána na výchovu do Francie, kde si brzy získává mnoho příznivců. Po krátké době zvládá plynule mluvit francouzsky, píše básně a vyzná se i v klasických dílech. Jako manžel je jí vybrán následník francouzského trůnu František II. Marie se vdává roku 1558. V témže roku umírá Marie, královna anglická, a na anglický trůn dosedá její nevlastní sestra Alžběta, která byla prohlášena za levobočka a tudíž na anglickou korunu má právo Marie Stuartovna. Ta místo toho vyhlásí nárok, ale nikdo jej nehájí. Nechá se titulovat jako: "Regina Franciae, Scotiae, Angliae et Hiberniae". Roku 1559 se František II. stává francouzským králem. O rok později umírá matka Marie Stuartovny Marie de Guise a František II.
Marie se rozhodne, že se vrátí do své rodné země, do Skotska, kde má převahu protestantská strana, což Marie jako zapřisáhlá katolička těžce nese. Snaží se vyjednávat o svém návratu, ale zpočátku jsou jednání neúspěšná. Až díky hraběti Morayovi (nevlastní bratr Marie Stuartovny)se jí to daří. V této době jsou na světě dvě ženy, které mají nejvíce nápadníků a to Marie Stuartovna a Alžběta Tudorovna. Alžběta se cítí ohrožena Marií Stuartovnou, protože kdyby si Marie vzala významného muže, mohla by tím ohrozit Alžbětino postavení jako anglické královny. Proto jí sama vybírá manžela a to anglického lorda Roberta Dudleye (důvěrník a údajný milenec Alžběty), což Marii urazí.
Nakonec si vezme Henryho Darnleye, pravnuka Jindřicha VII. Darnley je v knize popsán jako ješitný, drzý a nevděčný chlapec, který není hoden královny. Darnley je rozzlobený, protože Marie Stuartovna tráví stále více času se svým důvěrníkem Davidem Rizziem, a tak se rozhodne připojit ke spiklencům, kteří chtějí Rizzia zabít. Rizzia zavraždili přímo před těhotnou Marií Stuartovnou. Roku 1566 Marie porodila Jakuba VI.
Jediný, kdo zůstane po Mariině boku je lord Bothwell, který se stane jejím prvním rádcem ve všech záležitostech. Lordi by se chtěli Bothwella zbavit, ale neví jak, protože on není bezbranným Rizziem, ale ani Darnlyeym, kterého mohli bez problému odstrčit. James Bothwell se stává Mariiným milencem a na jeho popud je Darnley zabit. Jeho vražda se vyšetřuje jen na oko, protože všichni vědí, že za jeho smrt je odpovědný Bothwell. Jediný, kdo se rozhodne otevřeně vystoupit se stížností je Lennox, otec zavražděného, který je několikrát zastrašen, ale spojí se s Alžbětou, čímž upevní svou pozici. Bothwell je vyzván k tomu, aby se dostavil před soud. Soudci jsou uplaceni jak penězi, tak i pozemky, takže je jasné, že Bothwell je ihned po poradě prohlášen za nevinného. Marie úplně propadla Bothwellovi a není schopná se proti němu obrátit.
Třetím manželem a spoluvládcem Marie Stuartovny se stává Bothwell, čímž Marie šokuje celé Skotsko. Sňatek se odehrává ve čtyři hodiny ráno a Marie je donucena nechat se oddat i podle protestantského (kacířského) obřadu, čímž si proti sobě poštve celou katolickou Evropu. Francie nechce uznat Bothwella jako manžela královny.
Lordi se vzbouří proti královně a Bothwellovi, kteří musí uprchnout do Dunbaru. Marie se dohodne s lordy, že když nechají jít Bothwella, odejde s nimi zpátky do Edinburghu. Marii uvězní na hradě Lochlevenu, který patřil matce Moraye, Markétě Douglasové. Královna je donucena podepsat tři pergameny, na prvním prohlašuje, že ochotně odstupuje z trůnu, protože je vládou unavena; na druhém souhlasí s korunovací svého ročního syna Jakuba VI.; na třetím svoluje aby se regentství ujal Moray nebo někdo jiný. Vlády se nakonec ujímá Moray po velkém žadonění jak ze strany lordů, tak i ze strany Marie Stuartovny.
Ve svém vězení Marie okouzlí syna své strážkyně lorda Georgese Douglase, který jí pomůže při útěku do Anglie, kde hledá sesterskou podporu od Alžběty. I když jí Alžběta chtěla pomoci, nebyla schopna neuposlechnout radu svého kancléře Cecila který nechtěl podpořit bývalou skotskou královnu, protože byla katolička a sám podporoval povstání lordů.
Když Alžběta vidí, že angličtí lordi jsou okouzleni Marií Stuartovnou už nemá chuť ji pozvat na královský dvůr aby ji nezastínila, na své lidské city opravdu rychle zapomněla. Anglická panovnice spolu se Cecilem plánují, jak Marii Stuartovnu uvěznit a i když nemají proč, jednoduše si důvod vymyslí. Nakonec je Marie držena v ústranní několika zámků (Bolton v Yorkshiru, Chastworth, Tutbury, Wingfield, Fotheringhay, Sheffield). Marie je zoufalá a tak souhlasí s vyšetřováním. Ihned se sepisují obžaloby proti Marii. Najednou se vše obrátí, Mariin bývalý pomocník Maitland promluví a podplatí odpůrce lorda Norfolka, který se přikloní na její stranu. Důvodem je i to, že jeho rodina je druhá nejbohatší, hned za vládnoucími Tudorovci, takže když by si vzal Marii Stuartovnu, stal by se novým králem Anglie. O několik dnů později je smířlivější i Moray. Alžběta se dovídá o zradě Norfolka, a tak nakáže skotským lordům, aby k projednání předložili Mariiny dopisy a básně lordu Bothwellovi. Nejsou to dostatečné důkazy, ale je to záminka pro to, aby mohla být Marie Stuartovna stále držena v zajetí. Její vězení trvá necelých dvacet let, při kterých sice má různé bezcenné příjemnosti, ale jí chybí svoboda. I když navenek vypadá, že se vzdala, pořád doufá, chce znovu svobodu a vládu. Dopisuje si s francouzskými, papežskými a španělskými vyslanci, se svými přívrženci ze Skotska a Holandska. Spiknutí proti Alžbětě je hned ze začátku odhaleno, ale lord Walsingham jej chce nechat dojít tak daleko, aby mohl Marii usvědčit ze schválení atentátu na Alžbětu. Marie Stuartovna je obžalována a Alžběta se nemůže rozhodnout jestli ji má dát popravit nebo ji udělit milost. Nakonec podepíše rozsudek smrti, který je odevzdán kancléři. Ale náhle se Alžběta rozmyslí a chce, aby Marii zabil někdo z jejích poddaných, aby mohla dělat, že o ničem neví.
Marie Stuartovna byla popravena 8. února. Nebylo ji splněno poslední přání, protože chtěla ke zpovědi katolického kněze. Kat tne poprvé, rána byla špatně mířena a Marii trefí do zátylku, druhá rána se zatne do šíje, ale není smrtelná. Až teprve třetí rána oddělí hlavu od trupu. Když kat chce pozvednout Mariinu hlavu zvednout za vlasy a ukázat ji, uchopí paruku a hlava vypadne. Když kat uchopí hlavu jsou všichni zděšeni, protože spatří hlavu stařeny se sněhobílými ostříhanými vlasy.
Můj názor:
Kniha byla vydána Státním nakladatelstvím krásné literatury a umění roku 1966. Zweig poutavě napsal biografii Marie Stuartovny, ale také popsal vztahy mezi královnou skotskou a anglickou. Navíc připojil své domněnky a psychologické poznatky. Klade důraz na popisy. Velký prostor také klade na mocenské a politické rozbroje uvnitř země. Tato kniha se mi velmi líbila.
citace:
co píše Marie Stuartovna o Bothwellovi:
"Od těch dob pro něj cti své jsem se vzdala,
jež stačí, aby život obšťastnila,
svědomí, hrdost pro něj riskovala
i příbuzné a známé opustila."
francouzský básník se loučí s Marií Stuartovnou, která odplouvá do Skotska:
"Jak by básníci své písně rozezněli,
když s vaším odchodem Múzy oněměly?
Nic opravdu krásné dlouho nežije,
jedno jaro vládnou růže, lilie.
Tak i vaše krása, patnáct let když dlela
u nás ve Francii, svitla, pomizela,
jako vídáme mih blesku zanikat.
Zbyl tu po ní jenom smutek, led a chlad,
led a trápení, jež vkládá bez ustání
na touž princeznu do srdce vzpomínání."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama