Varující leták, že způsobuje závislost a ubližuje

13. října 2015 v 23:12 | Giornale |  Výlevy
Tak strašně mě štveš, říkám si a všem okolo tvrdím, jak jsem nad věcí. Jak mi na tobě už nezáleží, jak tě ani vidět nechci a přesto... A přesto si nemůžu pomoct a musím na tebe myslet, musím přemýšlet nad tím, proč jsme dopadli, tak jak jsme dopadli a kdo v tom má větší zásluhu... Proč se od tebe nemůžu oprostit? Proč si tě nemůžu vymazat ze svého života a srdce tak jednoduše jako si tě vymažu z mobilu nebo z facebooku? Proč musím na tebe narážet ve věcech, ve kterých by mě v životě nenapdalo, že na tebe byť jenom pomyslím. A najednou... najednou poslouchám ppísničku a říkám si, že je o nás dvou, o tom, jak jsi nebyl ochotný žádného ústupku a já se krotila a pořád ustupovala a ustupovala, až jsem začala sama sobě ztrácet.

Proč mě tak štve, že jsi odjel bez rozloučení? I když jsi mi v den odletu tvrdil, jak to není napořád, tak jsem nějak věděla, že lžeš a že nejspíš lžeš i sám sobě.
Proč mi připadá, že mě máš úplně u prdele? Proč si myslím, že si jen se mnou hraješ? Proč? Proč by ses tímhle bavil? A pak najednou ototčíš, chceš mě vidět, píšeš mi nedáš mi pokoj a pak... pak couvneš... Jaký setkání? My se měli vidět? Ne? NE! A protože toho mám dost, tak dělám to samé. Ignoruju tě, napíšu, ignoruju tě, zasklím tě. Točíme se v kruhu, který nemá rozuzlení... Nenávidím tě a přesto mě k tobě něco přitahuje. Možná jsem na tobě závislá, závislost ryze špatná a hlavně destruktivní. Ale to jsem celá já, zachraňuju druhé a přitom ničím sebe. Protože na mě přecce tolik nezáleží... já nejsem důležitá.

Jenže víš co? JÁ jsem důležitá, mě bys měl nosit na rukou a děkovat, žes potkal někoho, kdo byl s tebou schopný vydržet tak dlouho. Přeješ mi, aby se našel chlap, co to se mnou vydrží... Jako vážně? Vážně? Nikdo jiný mě nedokáže rozhodit tak jako ty...

Chybíš mi...

Proč u tebe nebyl varující leták, že způsobuješ závislost a ubližuješ?
A pomohlo by to vůbec? Já totiž nejsem typ, co by četl návody...
 

Michal Viewegh: Zpátky ve hře

25. srpna 2015 v 1:18 | Giornale |  Knihy
Hned na začátek řeknu, že Viewegha nemám ráda, něco mi na něm i na jeho knížkách vadí. I přesto, nebo možná právě proto jsem se rozhodla, že si od něj něco zase přečtu...

Petra Soukupová: Pod sněhem

18. srpna 2015 v 19:36 | Giornale |  Knihy
Přiznám se na rovinu, že českou beletrii moc nečtu, ale když jsem viděla tuhle, přečetla anotaci, tak mi to nedalo a vzala jsem si ji, protože mě zaujala.
 


Jennifer Weiner: Dobrý v posteli

11. srpna 2015 v 20:23 | Giornale |  Knihy
Dobrý v posteli... Když jsme knížku uviděla, říkala jsem si "Sakra... další erotický román, mám mu vůbec dávat šqnci?". Díky bohu jsem po knížce sáhla a na rovinu vám můžu říct, že knížka klame tělem...

Šťastný konec se prozatím nekoná...

6. srpna 2015 v 0:33 | Giornale |  Já, já, já, jenom já
Je lehčí říci, že je to za mnou, než si přiznat, že svým způsobem mě pořád zajímá. I když... tím, jak to všechno píšu po delší době si tím už plně nejsem jistá...

Po Silvestru to s nimi šlo z kopce, ona nemohla překousnout to, co řekl jejím kamarádům, u čeho ona nebyla a vlastně se to nikdy nedozvěděla, protože jí to nikdo z nich neřekl... Přesto s ním zůstala, přesto byla vyslovena spousta slov a vět, které v ní udržovaly stále naději. I přesto, že jí všichni říkali, že od něj má dát ruce pryč. Nedokázala to. Nějak se mu podařilo, aby ignorovala všechny jeho chyby a přešlapy, kterých se dopustil. Ne, že by ji to nezajímalo, jen to nechtěla řešit. Nechtěla s ním mluvitt o důležitých věcech, protože kdykoliv začala, měla pocit, že z toho akorát bude smutná a to nechěla, protože se jí dařilo předstírat, že i přes to všechno je vlastně šťastná.

Nevydrželo to, nemohla dál táhnout něco, o co on neměl zájem. Jednou v noci si prostě sbalila všechny věci, které u něj měla. Svůj život sbalila do jednoho kufru a proutěného košíku, ráno mu dala klíče. Trošku ho to překvapilo, ale jeho "takhle to bude asi lepší", ji utvrdilo v tom, že tnehle krok udělat musí.
Odešla. Zhroutila se. Sesbírala kousky své duše i srdce a šla dál...

A teď by to chtělo happy end, potkala někoho jiného. Někoho, kdo se na první pohled zdál jako skoro ideální partner. Šťastný konec se nekoná, nedokázala překročit stín minulého vztahu a jednou mu prostě utekla... Ne za bývalým, tak blbá nebyla, utekla za svobodou. Pofidérní svobodou, ve které se začala cítit dobře. Nechtěla nikomu vysvětlovat, kde je, s kým ej a co dělá... Možná, jen měla pocit, že se ji ten další pokouší přišpendlit jako motýla, aby nemohla odletět... Najednou neměla čas na nic. V práci šílený zmatek, přesčasy a jemu nestačilo říct, že je unavená... Pořád chtěl být s ní.plánoval budoucnost, což ji neskutečně vyděsilo. Nechtěla se stěhovat do zahraničí, neměla pocit, že může opustit práci, rodinu, přátele s povahou jakou má... A jako další věc tady byla škola - chodila na scia a oufala, že to k něčemu bude...


Jemu to vadilo a ona se prostě nemohla rozhodnout tak, jak bych chtěl.

Nebylo v tom něco víc, nebyla v tom láska. Byl v tom obdiv k němu jako k člověku. Protože i přesto, že vztah neměl dlouhé trvání, naučila se díky němu spoustu věcí... Naučila se sebedůvěry (v malém množství), zlepšila si úplně neskutečným způsobem angličtinu a němčinu. Bylo jí s ním sice dobře, ale prostě to nestačilo. Nebyla mu schopná poskytnout to, co by on v dohledné době chtěl... Nechápal, že je svým způsobem rozbitá...

Takže žádný šťastný konec z hlediska vztahů se nekoná... Ale nelámu hůl a stále doufám, že někde ten Pravý na mě čeká a jen čeká, až se srovnám...

A kdo ví... třeba je to básník, kterého jsem poznala nedávno...

Kam dál