na Blog.cz

Místo učení dělám opět něco jiného. Měli by vymyslet na prokrastinaci lék, který by byl účinný. Bohužel to se nastane, takže vesele válčím sama se sebou, jestli se učit nebo psát článek, hledat novou hudbu, dokoukat nový seriál a nebo uklidit na bytě. Všechno vyhrává nad arabštinou.

Mám nějakou psavou náladu, píšu další článek a to uplynulo od předchozího nějakých 25 hodin. Jenže mně se tak nechce dělat angličtina a navíc se potřebuju vypsat.

Nestíhám, nebo lépe řečeno, kdybych začla něco dělat, tak bych i stíhalal, ale já se k ničemu nemůžu dokopat. V poslední době jsem tak strašně líná, cokolkiv je pro mě strašně těžké a potažmo nedůležité. I když... třeba perníčky jsem upekla, ozdobila, ale to mě bavilo. Nejhorší je se zvednout a začít něco dělat, popřípadě otevřít poznámky a začít se učit.

Když jsem přes týden v Plzni, tak se divím, proč tam, vlastně zůstávám, když bych byla radši doma. Zrovna dneska jsem to pochopila.

V neděli. Už tenhle víkend se stěhuju a měla jsem z toho fakt radost, koneckonců nebudu dojíždět dvě hodiny denně, budu mít kam jít, až budu mít volno a to nejlepší je, že se nebudu muset omezovat odjezdy autobusů. Ale... Všimli jste si toho minulého času? Jedna blbá zpráva na xichtbůku od I. dokáže pěkně pošramotit víru, že to bude fajn. Jasně, že s Babs bude občas těžké vyjít, ale taky to může být v pohodě a za pár let na to budu vzpomínat v dobrém. Chápu, že I. má starost, že Babs vynesu v zubech, ale i já se umím ovládat a slibuju, že nebudu zlá a ani nebudu kousat. K tomu mi dopomáhej alkohol, cigarety a čokoláda!

Ve školách toho mám docela dost, každý týden odevzdvám jednu seminárku jen do jednoho předmětu a kde jsou ostatní předměty? Sice seminárka není zas tak dlouhá, ale jeden večer to přece jenom sežere... Zkouškové se blíží a mě řipadá, že se nemám z čeho učit, žádné poznámky, které by byly použitelné na učení se. Tak nějak se toho hrozím. Sice jsem si vyřídila individuál na druhým oboru, ale jaksi jsem se nedokopala k tomu, abych to dala podškrábnout vyučujícím, takže nemám žádné výhody ani seminární práce navíc... Prostě uvidím, jak to půjde. Taky plánuju, že ten druhý obor po roce přeruším, abych si mohla v klidu udělat bakalářku a mohla si v klidu dodělat druhý obor. Docela se těším až to bdu mít všechno z krku.

To Turecko taky nevypadá zrovna dobře, takže zřejmě zůsatnu tady v Čechách, no co, tak snad příští rok to vyjde. Docela mě spolužák nadhl pro Maroko, byl tam sice jen tři týdny, ale říkal, že to tam bylo naprosto skvělé a že by přístí rok jel znovu, takže bych se k němu asi přidala, abych nejela sama a nebála se.

Ten spolužák je fajn, dokonce jsme se domlouvali, že bychom zašli na střelnici, tak jsem zvědavá, jestli si na mě vzpomene, až tam půjde a přizve mě.

Držte mi palce, ať všechno zvládnu v klidu a s rozvahou.

PS: Dneska u nás sněžilo. Fuj. Nechci zimu!