na Blog.cz

Zase to tu zanedbávám, ale jaksi není čas. Spousta mimoškolních aktivit mi zabírá čas, který jsem mohla věnovat něčemu úplně jinému. A když to nejsou tyhle aktivity, tak si ráda pokecám s Babs (i když mi zase začíná lézt na nervy), s Dee (i když ta si na mě udělá čas, jen když je ten její někde mimo), nebo si lehnu do postele koukám na seriály, popřípadě poslouchám hudbu a přemýšlím. O čem? To vám nepovím, protože to není nic důležitého a jakmile si to rozeberu, tak na to zapomínám...

Mám chuť psát, ale kdykoliov si sednu, že něco napíšu, všechny myšlenky se mi vykouří z hlavy. Ale stačí zaklapnout noťas a jsou všechny zase zpátky.

Městská hromadná doprava není zase tak špatná, jak ji někteří tady na blogu popisují... Já si jízdu tramvají, ale i trolejbusem užívám, jasně taky se mi občas stane, že stojím jen na jedné noze, která ještě ke všemu není moje, ale... Když mi vadí tísnění se v MHD, tak jdu pěšky a hotovo. Nic na tom není, jen v noci si raději počkám a jedu autobusem. Jsem spokojená, že od půlnoci jezdí alespoň jeden bus za hodinu a o víkendu jsou to dva za hodinku. Rozhodně lepší, než když jsem žila doma na vesnici a autobus mi jel v sedm, o půl osmé, půl desáté a pak až v jednu. To se pak radujete jako malí, když zjistíte, že tramvaj jezdí každých pět minut, a když vám jedna ujede, tak se nic neděje, protože za chvilku jede další... Což já velmi oceňuju, protože většinou mi tramvaj ujede přímo před nosem, takže čekání těch pět minut mě nezabije...

Fascinují malí haranti, kteří prostě musí sedět, ale ne že by seděli na zadku, oni na těch sedačkách klečí a jsou otočený zády k jízdě, aby si mohli povídat se svýma kamaradáma. To by mi nevadilo v případě, že tramvaj je poloprázdná, ale když se nad nima pomalu kácí důchodkyně, která sotva stojí a oni na ni jenom koukají a ještě se jí k tomu smějou, tak nemám slov... Už jsem si tak nějak i zvykla na maminky, které nechávají svoje ratolesti pobíhat po tramvaji jako utržené ze řetězu, řvoucí jako na lesy a vztekající se, protože "Jeníček zmáčkl to zelené tlačítko, které jsem měl tentokrát zmáčknout já!!". Takové dětičky miluju.

Za týden mi začíná nový semestr a já si skoro neodpočinula, ale vůbec mi to nepřijde. Bohužel mi arabština nevyšla, takže si ji v zimním semestru budu muset zapsat znovu. Což mi sice zkazilo náladu, ale příště už arabštinu nepodcením, začnu se pořádně učit

Místo učení dělám opět něco jiného. Měli by vymyslet na prokrastinaci lék, který by byl účinný. Bohužel to se nastane, takže vesele válčím sama se sebou, jestli se učit nebo psát článek, hledat novou hudbu, dokoukat nový seriál a nebo uklidit na bytě. Všechno vyhrává nad arabštinou.